Představuji Vám CD, které je v mnoha směrech výjimečné. V žádném případě svým obsahem ani hudební dokonalostí, ale okolnostmi a místem svého vzniku..

Nesnažím se tvářit, že jde o bůhví jaké umění. Skladby jsou přímo poplatné mé kytarové zručnosti, muzikantským vědomostem, ale především hudebním směrům, které mě koncem sedmdesátých, během osmdesátých a začátkem devadesátých let ovlivnily.

Kapely jako Black Sabbath, Judas Priest, Iron Meiden, Scorpions, Accept, Metallica, Antrax, Manowar, W.A.S.P, The Cut, Pantera a v neposlední řadě Ozzy Osbourne se svým excelentním a stylově naprosto nezaměnitelným kytaristou Zakkem Wayldem (Black Label Society) ve mně dodnes zanechávají trvalé stopy.

A tak pokud Vám tedy něco připadne „povědomé“ není to proto, že bych si to „půjčil“ nebo je „vykradl“. Je to proto, že jsem svými vzory až příliš ovlivněn..

(Sorry Zakk a spol…) Mým cílem nebylo se ji vyrovnat nebo se jim i jen přiblížit, ale dát Vám něco, co Vás osloví a nechá nostalgicky zavzpomínat na doby, kdy i Vás tato muzika bavila, naplňovala a nutila dělat bláznivé věci… 🙂

Skladby na tomto CD jsou výsledkem poctivé práce všech zúčastněných a z jeho podoby mám upřímnou radost a čisté svědomí.. Uslyšíte klasický heavy metal, trash metal, power metal, rock and roll, ale i poctivý bigbeat, který doufám nikoho neurazí.. Prostě každý by si měl přijít na své..

Texty se pak už jen snažily dodat hudbě příběh. Ať už humorně s nadsázkou (Mecenáš, sklapni..) nebo kriticky společenský (Lži.., Snob..) a v neposlední řadě balady (Modlitba za panenství, Polárka..), kterými jsem se Vás snažil donutit si na něco nebo někoho vzpomenout. Skladby Statečná srdce, Klaun a čas jsou pak s pokorou poděkováním všem lidem, kteří se bez ohledu na cokoli snažili za svůj život udělat „správnou věc“.

Na závěr bych chtěl poděkovat Lubovi Podlipnému, bez jehož „finančního dobrodružství“ by toto CD nevzniklo. Dál pak jeho bratru Markovi, který mě vždy včas upozornil, že nějaký úsek nebo riff v mé nové skladbě už slyšel 🙂 a já ho mohl v klidu 🙂 předělat..

Poděkování rovněž patří Karlu Fialovi, se kterým prakticky každá melodie vznikla a bez jehož jemnocitu v drums linkách by žádná pasáž nebo sólo nebylo tak opravdové..

Děkuji Mirkovi Halíkovi, jehož „beglajt“ je v každé písničce ostrý jak kanadská pila. A který proseděl spousty hodin u nahrávacího zařízení a musel snášet můj zničující „tah na bránu“ při nahrávání, kdy jsem byl stále s něčím nespokojen a dokola ho nutil záznam předělávat..

Ještě jednou Vám všem děkuji a doufám, že stejně tak pro Vás jako pro mě bude mít toto CD hodnotu hlavně osobní. Já díky našemu kamarádství a spolupráci poznal to, co jiným může být navždy skryto.. Hodnotu lidí..

A co tedy dál…?

Odpověď na tuto otázku má každý z nás v sobě..

Já Vám všem přeji hodně štěstí a doufám, že se ještě někdy uvidíme.. M

Kapela ve svém původním složení nazkoušela pouze tři skladby, které byly jediným programem zkoušek. Jednalo se vesměs o blues, rock n´roll a funky. Po tragické smrti bubeníka Míli Špalka se paliček chopil jeden z lídrů kapely MANTRA Jirka Mašek, který byl velkým kamarádem a učitelem Míli a tak se asi rozhodl v jeho práci pokračovat. Zprvu se jednalo pouze o kamarádskou výpomoc, než o vážný úmysl s touto kapelou spolupracovat.
Ve velmi krátké době došlo k hudebnímu souznění mezi Martinem M Kohútem a Tomášem Děkánkem a vznikly první skladby tohoto hudebního seskupení. Od prvního okamžiku bylo všem jasné,(Martin odkojený heavy a speed metalem a Tomáš zastánce trash metalu) jakým směrem se bude kapela ubírat. První skladby na sebe nedaly dlouho čekat. Skladba pracovně nazvaná bigbít, se jevila jako slušnej mazec.Druhou skladbou byla zprvu pomalá balada, která se díky Děkysovi rozjela do obrátek hodných názvu speed metal.
Takto vybavené seskupení zkoušelo cca 1 měsíc. Poté se přidal ke zkoušení začínající basový kytarista Marian Trenz. O další měsíc později s sebou přivedl Marian svého kamaráda Martina Dittricha, který v kapele zaujal místo klávesáka. Tehdy měla kapela v zásobě šest skladeb a plánovala první neoficiální vystoupení. Bylo však potřeba sehnat zpěváka… To se nedařilo. Až jednou přijela s Martinem na zkoušku Monika Hrabovčáková a nad očekávání si vedla dobře a tak byla kapela komplet. Zbývalo vymyslet vhodné jméno. Nakonec jednomyslně a bez protestu odsouhlasila název RETVAIT, který je pouze fonetickým slovem a tedy z angličtiny nepřeložitelným.
Složení Martin M KOHÚT – kytara
Tomáš Děkys DĚKÁNEK – kytara
Jiří Máša MAŠEK – bicí
Marian TRENZ – basa
Martin DITTRICH – klávesy
Monika HRABOVČÁKOVÁ – zpěv

První koncert: 5.2.2000 – Rock club Indian Nová Paka
Dá se říci, že tento koncert byl rockovým procitnutím Martina. Myslím si, že se snažil co mohl, ale kapela byla nevyzrálá a tak skladby byly provázeny množstvím chyb. Nic nepomohlo utěšování rockových harcovníků Děkyse a Máši a tak se Martin setnul jak zákon káže a přál si zapomenout na to jako na zlý sen. Myslím si, že každý první koncert je o tom pochopit, že jinak se hraje ve zkušebně a jinak na koncertě před lidmi. Trochu tragikomický byl výkon Mariána Trenze, který přes svou hudební nevyzrálost je ještě ke všemu ukrutný trémista a tak mátl celou kapelu tím, že mu bylo jedno, že v písni Narcis hrál linku k songu Střela …atd.
Rockový club Indian, byl tedy i posledním koncertem baskytaristy Mariana Trenze.. Důvodem jeho odchodu bylo zranění pravé ruky, ale upřímně nebyl schopen zahrát tu samou divočinu jako Danek, který ho po dobu nepřítomnosti zastoupil na místě „držiče rytmu“. Překvapením kapely bylo, že Marian založil novou kapelu a nechal se slyšet, že jediný důvod proč odešel je, že RETVAIT nehraje tak tvrdě jak si představuje…hodně štěstí Mariane.

Krátký čas na to se Monika začala víc než o zpěv zajímat o účast na soutěži Miss ČR. Všichni pochopili, že Monika bude považovat účast na Miss (bez ohledu na umístění) jako odrazový můstek pro úplně jinou kariéru, než je kariéra rockové zpěvačky. Navíc se začala po svém vítěztví na krajském kole názorově značně odklánět od názoru kapely a tak docházelo k častým střetům, které vyvrcholili ostrou hádkou mezi Martinem a Monikou. Martin tehdy prohlásil, že toto byla poslední žena v kapele. Po jejím diskutabilním vystoupení ve finále Miss ČR už si neměli prakticky co říct a tak její odchod byl svým způsobem pro všechny úlevou.
Bez Moniky a s Dankem na postu basáka se kapela rozjela po prvních opravdových koncertech. Nutno říci, že se zprvu jednalo o malinké klubovky, ale hned od začátku na sebe kapela upozornila agresivním zvukem a nekompromisním pódiovým projevem. Kapela vystoupila několikrát bez zpěváka pouze instrumentálně, ale to v žádném případě neubralo na pocitu, že se bude muset brát RETVAIT vážně.
V červnu 2000 do kapely přišel charismatický, a do značné míry vnitřně problémový Honza Štangl, ale kapelou projel nový svěží vítr. Martin ze sebe sypal nápady jak o život a kapela je stravovala s neuvěřitelnou lehkostí. Repertoár obsahoval všechny důležité skladby. Bylo co poslouchat.

Rozhodujícím mezníkem bylo vystoupení na MANTRA CUPu ve Staré Pace. Byly to i Martinovi narozeniny a tak se celá kapela připravovala na výkon hodný podobné velké akce. Nic však není bez problému a tak se podělalo všechno, co se podělat dalo. Zima, déšť a malá účast publika. I přes tyto rány se kapela rozhodla podat ten nejlepší výkon. To by se snad i podařilo nebýt na kopr ožralého Honzika Štangla, který celou situaci neunesl psychicky a zdunil se tak, že vlastně ani nevěděl co zpívá a tak si pletl i texty písniček. Problém byl však mnohem větší a tak po soukromém rozhovoru s Jirkou Maškem, Honza na nějaký čas z kapely odešel.
V létě roku 2000 došlo ke konečné orientaci hudebního stylu. Po odchodu klávesáka, zaznamenal Retvait mnohem tvrdší a agresivnější hudební image. Tomuto zjištění předcházela náhrávka u Žlutého psa. Při jejím poslechu celá kapela dospěla k názoru, že klávesy nejsou pro tento druh muziky přínosem. Odchod Martina Ditricha nebyl však nijak dramatický. Dle mého názoru pochopil i on sám, že přestal se skupinou držet krok. Od té doby se začalo usilovně pracovat na „učesu“ jednotlivých skladeb.
Máša se technicky ohromě zlepšil a bicí Retvaitu získaly mnohem větší barevnost a technickou dokonalost. Danda předvádí na basu snad v každé skladbě neskutečné „prasárny“ a zúročuje tak své hudební vzdělání. Není tajemstvím, že se někdy snaží vnést do heavy i trochu jazzu. Což není v žádném případě na škodu. Děkys, ortodoxní rifmistr, který každým tónem prozrazuje, kdo je jeho idolem. Škrtačky v jeho podání jsou excelentní a vyhrávky ve skladbě Pocit osamění jsou skutečnou variací na téma Metallica.
Martin zjistil, že bez toho, aby mohl dělat muziku tak jak si představuje, musí začít navštěvovat učitele. Jinak je to hlavní osobnost kapely. Sledovat ho při hraní je zážitek. Celý koncert je v neskutečném laufu, svým projevem a profesionálním přístupem k muzice, nenechá nikoho na pochybách, že jednou bude kytaristou se vším všudy. Se zpěvem to je vždycky trochu potíž a tak se problémy nevyhnuly ani RETVAITU. Nastupník Honzy, Martin Švec byl sice dobrým zpěvákem, ale kapela potřebovala hlavně osobnost a to rozhodně Nasty nebyl. Ve skladbách používal linky Bruce Dickinsona (IRON MAIDEN-pozn.aut.) a to se neslučovalo s přesvědčením kapely. Proto jeho odchod nebyl překvapením…

RETVAIT v nejsilnější sestavě. Příchodem staronového zpěváka Jana Štangla.
Martin M KOHÚT – kytara
Tomáš Děkys DĚKÁNEK – kytara
Jiří Máša MAŠEK – bicí
Daniel KUNDRÁK – basa
Jan Honez ŠTANGL – zpěv

Otevření Music clubu Mantra v Nové Pace. Kapela hrála po oba dny.Úspěch. Zdá se, že konečně po všech peripetiích nastoupila tu správnou cestu. Výkon všech členů kapely byl fantastický a profesionální. Lví podíl na tom měl i Martin Těšitel, který s sebou přivezl do klubu PA a tak zvuk RETVAITu byl opravdovou lahůdkou. Sešlo se i dost příznivců. Nemohu opomenout Martinovi spolupracovníky z Náchoda a Pardubic, kteří si krom pořádný wopice odvezli i „fotku s Mášou“ Fanny se nechal vyfotit za bicí soupravou a jeden nejmenovaný příznivec se ztratil a dodnes je pro všechny záhadou jak se dostal z Nové Paky domů…
Další koncertování bylo podle vzoru kapel stejného ražení. Agrese, pot, sex, trocha exhibicionismu, ale hlavně nekompromisní muzika s výbornými baladami, které jako by nechávají posluchačům vydechnout od neustálé palby rifů. Za poznámku stojí i vynikající texty, kterými je autorem stejně jako hudby kytarista Martin. Texty někdy zavánějí až „schízou“, ale jsou opravdové a vyprávějí o všech podobách lidského soužití a vztahů mezi lidmi. Nikomu nepřekáží, že v textech chybí slova jako miluji tě …atd.
Když jsem se na fesťáku ve Staré Pace ptal Martina co ho inspirovalo k napsání textů jako „Není cesty zpátky“ nebo „Pocit osamění“, řekl jen : život. A měl pravdu. Každý z nás měl v životě nějaký pocit osamění, nebo si myslel, že už není cesty zpátky… Vystoupení RETVAITu bylo znova zásluhou celého Retvaitu pastvou pro uši a oči. Při třiceti stupňovém vedru nezvolnili ani na vteřinu a opět dokázali, že jednou budou kapílkou No.1 Obrovský podíl na tom měl i Danek, který ve skladbě „20min do svítání“ předvedl takové sólo na basu, že ne jenom členům kapely naskočila „husina“. Škoda jen, že Danek sám řekl, že ho zahrál z patra a že si ho už nepamatuje… 🙂
Po loňském fiasku se povedlo i Honzovi odvézt perfektní výkon, a tak se nedá vytknout skutečně nic.

Po Staropackém fesťáčku se kapílka začala připravovat na Sliačské rockové léto (SK) , kde měli hrát jako jediní hosté z Čech.
Jak dopadl koncert jsem slyšel pouze z doslechu, ale byl velký v mnoha směrech… Zpěvák byl prý „jako urvaný ze řetězu“ a celý víkend prokalil. To se notně projevilo na jeho hlase a udajně odzpíval pouze tři skladby a ostatní byl jen „pokus“. Hádka v kapele po koncertě vyčistila vzduch a mohlo se jít dál. Za zmínku stojí i naprostý odvaz Děkyse, který do této doby působil spíš klidně než jako divočák. Ale asi už nechtěl zůstat ve stínu „šíleného“ Martina, a tak to rozbalil s grácií sobě vlastní. A to je dobře.

Další palbou byl koncert v Lomnici nad Popelkou kde byli kluci pozvaný Martinem Kocourkem, který se věnuje Martinovi od června v technice hry na kytaru. Koncert byl podle mého názoru super. Nedá se vytknout snad nic. Možná trocha nepřipravenosti Děkyse, který měl stále nějaké problémy s kytarou až nakonec odehrál koncert na Martinovo Gibsona. Zvuk taky trochu pokulhával neboť nebylo pořádně slyšet jediné Martino sólo.
RETVAIT do Lužan na Moto sraz, kde i za velice špatného počasí bylo cca 1 200 lidí. Kapílka hrála po pardubickém WAAKUU a byl to nářez se vším všudy. Myslím si, že si všichni členové kapely poprvé odzkoušeli co je to hrát v pódiové mlze… Nejvíc Máša, kterému se zmíněný efekt valil přímo z podzadku. Kapela zde předvedla velice profesionální výkon. Děkys bez upozornění okamžitě rozpustil vlasy a podle vzoru své modly rozjel pařbu i na kraji pódia, kde na něho muselo pršet. Podle Máši, který byl s koncertem na výsost spokojen to byl zatím jeden z nejlepších koncertů RETVAITu vůbec. Danek se konečně rozhodl a doprovázel Honeze ve vokálech. Trochu mě připadal Martin jako by bez páry. Nebyl v draivu na který jsme zvyklí. Po koncertě mě prozradil, že měl málo prostoru pro pohyb a navíc se mu neustále rozlaďovalo spodní Éčko a tak byl trochu rozhozenej. Ale i on předvedl dobrý výkon a tak se budeme těšit na další koncert…

Koncert ve Východoslovenském Popradu, mimo jiné rodištěm basáka Dandy se uzavřela sezóna 2001. Z koncertu se dochovalo video a tak popisovat celou akci by bylo nošením dřívýho do lesa.
Listopad, prosinec kapela věnovala přípravě na následující sezónu. Vznikly nové skladby, které předznamenávají, že jde do tuhýho…
Odehrály sice koncert na narozeninové párty v Kohoutově a dva vánoční. Jeden v Hradci v El Diablu a druhý v Nové Pace v Mantra clubu. Oba koncerty se povedly a tak mluvit o nich je už klišé…
Co stojí za zmínku, bylo zkouška podladění kapely o tři půltóny. Takto podlazeni odehrály koncert v Pardubicích. Názor na zvuk nechám na Vás. Pravdou je, že v současné době se vrátily k původnímu ladění na 440…?!