Kapela ve svém původním složení nazkoušela pouze tři skladby, které byly jediným programem zkoušek. Jednalo se vesměs o blues, rock n´roll a funky. Po tragické smrti bubeníka Míli Špalka se paliček chopil jeden z lídrů kapely MANTRA Jirka Mašek, který byl velkým kamarádem a učitelem Míli a tak se asi rozhodl v jeho práci pokračovat. Zprvu se jednalo pouze o kamarádskou výpomoc, než o vážný úmysl s touto kapelou spolupracovat.
Ve velmi krátké době došlo k hudebnímu souznění mezi Martinem M Kohútem a Tomášem Děkánkem a vznikly první skladby tohoto hudebního seskupení. Od prvního okamžiku bylo všem jasné,(Martin odkojený heavy a speed metalem a Tomáš zastánce trash metalu) jakým směrem se bude kapela ubírat. První skladby na sebe nedaly dlouho čekat. Skladba pracovně nazvaná bigbít, se jevila jako slušnej mazec.Druhou skladbou byla zprvu pomalá balada, která se díky Děkysovi rozjela do obrátek hodných názvu speed metal.
Takto vybavené seskupení zkoušelo cca 1 měsíc. Poté se přidal ke zkoušení začínající basový kytarista Marian Trenz. O další měsíc později s sebou přivedl Marian svého kamaráda Martina Dittricha, který v kapele zaujal místo klávesáka. Tehdy měla kapela v zásobě šest skladeb a plánovala první neoficiální vystoupení. Bylo však potřeba sehnat zpěváka… To se nedařilo. Až jednou přijela s Martinem na zkoušku Monika Hrabovčáková a nad očekávání si vedla dobře a tak byla kapela komplet. Zbývalo vymyslet vhodné jméno. Nakonec jednomyslně a bez protestu odsouhlasila název RETVAIT, který je pouze fonetickým slovem a tedy z angličtiny nepřeložitelným.
Složení Martin M KOHÚT – kytara
Tomáš Děkys DĚKÁNEK – kytara
Jiří Máša MAŠEK – bicí
Marian TRENZ – basa
Martin DITTRICH – klávesy
Monika HRABOVČÁKOVÁ – zpěv
První koncert: 5.2.2000 – Rock club Indian Nová Paka
Dá se říci, že tento koncert byl rockovým procitnutím Martina. Myslím si, že se snažil co mohl, ale kapela byla nevyzrálá a tak skladby byly provázeny množstvím chyb. Nic nepomohlo utěšování rockových harcovníků Děkyse a Máši a tak se Martin setnul jak zákon káže a přál si zapomenout na to jako na zlý sen. Myslím si, že každý první koncert je o tom pochopit, že jinak se hraje ve zkušebně a jinak na koncertě před lidmi. Trochu tragikomický byl výkon Mariána Trenze, který přes svou hudební nevyzrálost je ještě ke všemu ukrutný trémista a tak mátl celou kapelu tím, že mu bylo jedno, že v písni Narcis hrál linku k songu Střela …atd.
Rockový club Indian, byl tedy i posledním koncertem baskytaristy Mariana Trenze.. Důvodem jeho odchodu bylo zranění pravé ruky, ale upřímně nebyl schopen zahrát tu samou divočinu jako Danek, který ho po dobu nepřítomnosti zastoupil na místě „držiče rytmu“. Překvapením kapely bylo, že Marian založil novou kapelu a nechal se slyšet, že jediný důvod proč odešel je, že RETVAIT nehraje tak tvrdě jak si představuje…hodně štěstí Mariane.
Krátký čas na to se Monika začala víc než o zpěv zajímat o účast na soutěži Miss ČR. Všichni pochopili, že Monika bude považovat účast na Miss (bez ohledu na umístění) jako odrazový můstek pro úplně jinou kariéru, než je kariéra rockové zpěvačky. Navíc se začala po svém vítěztví na krajském kole názorově značně odklánět od názoru kapely a tak docházelo k častým střetům, které vyvrcholili ostrou hádkou mezi Martinem a Monikou. Martin tehdy prohlásil, že toto byla poslední žena v kapele. Po jejím diskutabilním vystoupení ve finále Miss ČR už si neměli prakticky co říct a tak její odchod byl svým způsobem pro všechny úlevou.
Bez Moniky a s Dankem na postu basáka se kapela rozjela po prvních opravdových koncertech. Nutno říci, že se zprvu jednalo o malinké klubovky, ale hned od začátku na sebe kapela upozornila agresivním zvukem a nekompromisním pódiovým projevem. Kapela vystoupila několikrát bez zpěváka pouze instrumentálně, ale to v žádném případě neubralo na pocitu, že se bude muset brát RETVAIT vážně.
V červnu 2000 do kapely přišel charismatický, a do značné míry vnitřně problémový Honza Štangl, ale kapelou projel nový svěží vítr. Martin ze sebe sypal nápady jak o život a kapela je stravovala s neuvěřitelnou lehkostí. Repertoár obsahoval všechny důležité skladby. Bylo co poslouchat.
Rozhodujícím mezníkem bylo vystoupení na MANTRA CUPu ve Staré Pace. Byly to i Martinovi narozeniny a tak se celá kapela připravovala na výkon hodný podobné velké akce. Nic však není bez problému a tak se podělalo všechno, co se podělat dalo. Zima, déšť a malá účast publika. I přes tyto rány se kapela rozhodla podat ten nejlepší výkon. To by se snad i podařilo nebýt na kopr ožralého Honzika Štangla, který celou situaci neunesl psychicky a zdunil se tak, že vlastně ani nevěděl co zpívá a tak si pletl i texty písniček. Problém byl však mnohem větší a tak po soukromém rozhovoru s Jirkou Maškem, Honza na nějaký čas z kapely odešel.
V létě roku 2000 došlo ke konečné orientaci hudebního stylu. Po odchodu klávesáka, zaznamenal Retvait mnohem tvrdší a agresivnější hudební image. Tomuto zjištění předcházela náhrávka u Žlutého psa. Při jejím poslechu celá kapela dospěla k názoru, že klávesy nejsou pro tento druh muziky přínosem. Odchod Martina Ditricha nebyl však nijak dramatický. Dle mého názoru pochopil i on sám, že přestal se skupinou držet krok. Od té doby se začalo usilovně pracovat na „učesu“ jednotlivých skladeb.
Máša se technicky ohromě zlepšil a bicí Retvaitu získaly mnohem větší barevnost a technickou dokonalost. Danda předvádí na basu snad v každé skladbě neskutečné „prasárny“ a zúročuje tak své hudební vzdělání. Není tajemstvím, že se někdy snaží vnést do heavy i trochu jazzu. Což není v žádném případě na škodu. Děkys, ortodoxní rifmistr, který každým tónem prozrazuje, kdo je jeho idolem. Škrtačky v jeho podání jsou excelentní a vyhrávky ve skladbě Pocit osamění jsou skutečnou variací na téma Metallica.
Martin zjistil, že bez toho, aby mohl dělat muziku tak jak si představuje, musí začít navštěvovat učitele. Jinak je to hlavní osobnost kapely. Sledovat ho při hraní je zážitek. Celý koncert je v neskutečném laufu, svým projevem a profesionálním přístupem k muzice, nenechá nikoho na pochybách, že jednou bude kytaristou se vším všudy. Se zpěvem to je vždycky trochu potíž a tak se problémy nevyhnuly ani RETVAITU. Nastupník Honzy, Martin Švec byl sice dobrým zpěvákem, ale kapela potřebovala hlavně osobnost a to rozhodně Nasty nebyl. Ve skladbách používal linky Bruce Dickinsona (IRON MAIDEN-pozn.aut.) a to se neslučovalo s přesvědčením kapely. Proto jeho odchod nebyl překvapením…
RETVAIT v nejsilnější sestavě. Příchodem staronového zpěváka Jana Štangla.
Martin M KOHÚT – kytara
Tomáš Děkys DĚKÁNEK – kytara
Jiří Máša MAŠEK – bicí
Daniel KUNDRÁK – basa
Jan Honez ŠTANGL – zpěv
Otevření Music clubu Mantra v Nové Pace. Kapela hrála po oba dny.Úspěch. Zdá se, že konečně po všech peripetiích nastoupila tu správnou cestu. Výkon všech členů kapely byl fantastický a profesionální. Lví podíl na tom měl i Martin Těšitel, který s sebou přivezl do klubu PA a tak zvuk RETVAITu byl opravdovou lahůdkou. Sešlo se i dost příznivců. Nemohu opomenout Martinovi spolupracovníky z Náchoda a Pardubic, kteří si krom pořádný wopice odvezli i „fotku s Mášou“ Fanny se nechal vyfotit za bicí soupravou a jeden nejmenovaný příznivec se ztratil a dodnes je pro všechny záhadou jak se dostal z Nové Paky domů…
Další koncertování bylo podle vzoru kapel stejného ražení. Agrese, pot, sex, trocha exhibicionismu, ale hlavně nekompromisní muzika s výbornými baladami, které jako by nechávají posluchačům vydechnout od neustálé palby rifů. Za poznámku stojí i vynikající texty, kterými je autorem stejně jako hudby kytarista Martin. Texty někdy zavánějí až „schízou“, ale jsou opravdové a vyprávějí o všech podobách lidského soužití a vztahů mezi lidmi. Nikomu nepřekáží, že v textech chybí slova jako miluji tě …atd.
Když jsem se na fesťáku ve Staré Pace ptal Martina co ho inspirovalo k napsání textů jako „Není cesty zpátky“ nebo „Pocit osamění“, řekl jen : život. A měl pravdu. Každý z nás měl v životě nějaký pocit osamění, nebo si myslel, že už není cesty zpátky… Vystoupení RETVAITu bylo znova zásluhou celého Retvaitu pastvou pro uši a oči. Při třiceti stupňovém vedru nezvolnili ani na vteřinu a opět dokázali, že jednou budou kapílkou No.1 Obrovský podíl na tom měl i Danek, který ve skladbě „20min do svítání“ předvedl takové sólo na basu, že ne jenom členům kapely naskočila „husina“. Škoda jen, že Danek sám řekl, že ho zahrál z patra a že si ho už nepamatuje… 🙂
Po loňském fiasku se povedlo i Honzovi odvézt perfektní výkon, a tak se nedá vytknout skutečně nic.
Po Staropackém fesťáčku se kapílka začala připravovat na Sliačské rockové léto (SK) , kde měli hrát jako jediní hosté z Čech.
Jak dopadl koncert jsem slyšel pouze z doslechu, ale byl velký v mnoha směrech… Zpěvák byl prý „jako urvaný ze řetězu“ a celý víkend prokalil. To se notně projevilo na jeho hlase a udajně odzpíval pouze tři skladby a ostatní byl jen „pokus“. Hádka v kapele po koncertě vyčistila vzduch a mohlo se jít dál. Za zmínku stojí i naprostý odvaz Děkyse, který do této doby působil spíš klidně než jako divočák. Ale asi už nechtěl zůstat ve stínu „šíleného“ Martina, a tak to rozbalil s grácií sobě vlastní. A to je dobře.
Další palbou byl koncert v Lomnici nad Popelkou kde byli kluci pozvaný Martinem Kocourkem, který se věnuje Martinovi od června v technice hry na kytaru. Koncert byl podle mého názoru super. Nedá se vytknout snad nic. Možná trocha nepřipravenosti Děkyse, který měl stále nějaké problémy s kytarou až nakonec odehrál koncert na Martinovo Gibsona. Zvuk taky trochu pokulhával neboť nebylo pořádně slyšet jediné Martino sólo.
RETVAIT do Lužan na Moto sraz, kde i za velice špatného počasí bylo cca 1 200 lidí. Kapílka hrála po pardubickém WAAKUU a byl to nářez se vším všudy. Myslím si, že si všichni členové kapely poprvé odzkoušeli co je to hrát v pódiové mlze… Nejvíc Máša, kterému se zmíněný efekt valil přímo z podzadku. Kapela zde předvedla velice profesionální výkon. Děkys bez upozornění okamžitě rozpustil vlasy a podle vzoru své modly rozjel pařbu i na kraji pódia, kde na něho muselo pršet. Podle Máši, který byl s koncertem na výsost spokojen to byl zatím jeden z nejlepších koncertů RETVAITu vůbec. Danek se konečně rozhodl a doprovázel Honeze ve vokálech. Trochu mě připadal Martin jako by bez páry. Nebyl v draivu na který jsme zvyklí. Po koncertě mě prozradil, že měl málo prostoru pro pohyb a navíc se mu neustále rozlaďovalo spodní Éčko a tak byl trochu rozhozenej. Ale i on předvedl dobrý výkon a tak se budeme těšit na další koncert…
Koncert ve Východoslovenském Popradu, mimo jiné rodištěm basáka Dandy se uzavřela sezóna 2001. Z koncertu se dochovalo video a tak popisovat celou akci by bylo nošením dřívýho do lesa.
Listopad, prosinec kapela věnovala přípravě na následující sezónu. Vznikly nové skladby, které předznamenávají, že jde do tuhýho…
Odehrály sice koncert na narozeninové párty v Kohoutově a dva vánoční. Jeden v Hradci v El Diablu a druhý v Nové Pace v Mantra clubu. Oba koncerty se povedly a tak mluvit o nich je už klišé…
Co stojí za zmínku, bylo zkouška podladění kapely o tři půltóny. Takto podlazeni odehrály koncert v Pardubicích. Názor na zvuk nechám na Vás. Pravdou je, že v současné době se vrátily k původnímu ladění na 440…?!
HC Čeští Letci (celým názvem: Hockey Club Čeští Letci) byl český klub ledního hokeje, který sídlil ve městě Nová Paka v Královéhradeckém kraji. Založen byl v roce 2011, zanikl v roce 2016. V letech 2011–2016 působil v Lomnické hokejové lize, páté české nejvyšší soutěži ledního hokeje. Klubové barvy byly oranžová a černá.
Své domácí zápasy odehrával v Lomnicích nad Popelkou na tamějším zimním stadionu.
Hokejový klub HC Čeští Letci byl založen v Nové Pace a svým jménem chce připomenout odkaz nejen místních, ale i všech českých válečných letců, jejich odvahu a statečnost. Logo klubu nápadně připomíná logo Philadelphia Flyers. Podobnost tedy není náhodná, přestože náš znak symbolizuje něco jiného. U nás tři perutě ve znaku klubu symbolizují tři novopacké piloty: Otakara Hrubého, Stanislava Fejfara, Adolfa Vránu a samotný oranžovo-černo-bílý kruh je znakem umístěným na letadlech spojenců za 2. světové války.
První schůzka za účelem představení záměru „založení nového klubu“ se uskutečnila 19. 12. 2010 v Ježkově statku v Nové Pace za účasti Petra Čepka, Martina Kohúta, Pavla Kohúta a Michala Tlapáka. Z kraje roku 2011 byla podána žádost o založení občanského sdružení na MV s následným schválením k 31. lednu 2011. Občanské sdružení HC Čeští Letci založili Petr Čepek, Martin Kohút, Michal Tlapák a Petr Bílek.
Po schválení občanského sdružení přichází na řadu grafický návrh a zhotovení prvního dresu. Dres nesl jméno Tomáše Syrůčka z Hradce Králové s číslem „77“. Po podrobném zvážení se ale nápis Čeští Letci, který byl umístěn nad logem týmu, pro konečnou variantu dresů nechává odstranit a bude umístěn na zádech pod číslem. Martin Kohút nechává zhotovit „malé logo“ týmu se symbolem letadla a s nápisem HC Čeští Letci, který se následně umísťuje na pravou stranu nad velké logo.
V lednu 2011 jsou zprovozněny zkušební webové stránky pod webnode.cz a v únoru je odeslána poptávka na zřízení profesionálních webových stránek od FY eSports. Tyto stránky se dokončují a jsou pro veřejnost otevřeny 16. září 2011.
První setkání hráčů se uskutečnilo dne 21. května 2011 ve 14.00 hodin v restauraci u zimáku v Lomnici nad Popelkou. Během setkání byli přítomní hráči obeznámení s fungováním klubu, jeho technickým zázemím a byly nafotografovány portréty hráčů již v jejich vlastních dresech.
17. září 2011 se na ZS v Lomnici nad Popelkou konal úvodní trénink, kde se Letci sešli téměř v kompletní sestavě. Cílem tohoto tréninku bylo rozbruslení po letní pauze, ale hlavně utvoření sestavy pro následující přátelský zápas.
První zápas sehráli Letci v neděli 25. září 2011 na ZS v Lomnici nad Popelkou proti celku z Nejvyšší pojizerské ligy HC Modřišice a zvítězili vysoko 14:0. První gól za Letce dal Lukáš Karban ve 12. minutě zápasu hraném 3 × 15 min.
Tým na jehož sestavení se podílel Martin Zikmund, Jarda Kozák a Martin Kohút, dokázal hned na úvod zaskočit loňského mistra Grey Grizzlies Hořice, výsledek 3:0 čekal asi málokdo. Z celkem devíti zápasů první části LHL ochutnali letci celkem 3x porážku. Prvně od Sokol Těpeře 4:7, pak BHK Turnov 2:3 a Sokol Rovensko B 4:5. Nicméně porážky důležité pro to, aby si tým uvědomil svá slabá místa a zapracoval na nich. V důležitém zápase se Sokolem Roztoky 26.12.2011 letci obstáli 7:2 a a zajistili si do druhého kola LHL účast v první destítce. Koncem roku se také začal rýsovat vznikající Fanklub týmu.
Na úvod druhé části LHL kde mezi sebou hraje prvních deset týmů o postup do play off, Letci nekompromisně oplatili porážku od Sokola Rovensko B v prvním kole, výsledkem 6:1. Následoval zápas s HC Libštát s výbornou diváckou kulisou a i přes značnou podporu fanoušku Libštátu s dvěma bubny, Letci zvítězili vysoko 10:0. Ve třetím zápase zdolali domácí Zeos Lomnice 6:0.
Následovaly vyrovnané zápasy se silnými soupeři, ale i po porážce od loňského mistra Grey Grizzlies Hořice, vedli Letci tabulku skupiny A s nadějí na její vítězství. V předposledním kole při zápase s Black Rooks Syřenov přišlo zaváhání Letců, kdy nedokázali využít počátečního náskoku 3:0, utkání skončilo 4:4 a Syřenov vyhrál na nájezdy. Tím se dostalo do vedení skupiny Sokol Rovensko A. Rovensko A však remizovalo v posledním kole, a i přes výhru na nájezdy to znamenalo konečných 22 bodů v tabulce kde Letci měli 19 se zápasem k dobru. Letci do posledního zápasu skupiny s týmem Kaspo nastoupili s vervou a na konci druhé třetiny za stavu 9:2 bylo téměř jasné, že pohár za první místo ve skupině půjde do Nové Paky.
Vzhledem k výsledku základní části se čtvrtfinálovým soupeřem Letců stalo Jablonecké Kaspo, které Letci bez větších komplikací překonali a stanuli v semifinále proti Zeosu Lomnice. Zeos překvapivě ve čtvrtfinále vyřadil jednoho z favoritů Sokol Rovensko A a tudíž Letci k tomuto derby přistoupili zodpovědně a doslova lítali po ledě. Výsledky 7:3 a 6:3 se tak dostali do vysněného finále.
Ve finále nenarazili ovšem na Black Rooks Syřenov jak by si mnozí přáli ale na HC Sokol Těpeře, ostříleného finalistu Play off několika posledních let. Oba týmy měly ohromnou chuť zvítězit a tomu i odpovídal průběh finálových zápasů. V prvním zápase série šli do vedení Těpeře, které Letci stačili srovnat na 1:1, po druhé třetině však již Těpeře vedly 3:1 a Letcům bylo těžko. Fanoušci posílali i za tohoto vývoje vzkazy do kabiny, že týmu věří, a jejich víra se jim vyplatila. Třetí třetina byla bitva, kdy obě mužstva hrála na 100% a Letci srovnali stav na 3:3. V samostatných nájezdech ovšem proměnil pouze Martin Holoska a tak se Těpeře radovaly z prvního vítězství. Druhý duel měl podobný průběh, Těpeře skórovaly jako první, Letci srovnali na 1:1 a přidali další gól. Těpeře zabojovaly a srovnali na 2:2. Jako v prvním duelu došlo na nájezdy, kde se trenér Letců rozhodl k taktickému kroku a do brány místo Martina Frýby postavil Luďka Kordíka. Strategie se vyplatila, a hvězdou večera se vedle brankáře stal i Zdeněk Václavec, který dal rozhodující nájezd, a zajistil rozhodující nedělní zápas. Do nedělního zápasu vstoupila obě mužstva opatrně a tak se první třetina obešla bez vyloučení ale i bez gólů. Ve druhé třetině byl vyloučen na dvě minuty hráč Letců Jaroslav Sedláček a Pavel Hanyš zaskočil Těpeře tím, že ve vlastním oslabení vstřelil první gól. Snad i díky tomuto šoku se Letcům v následujících sedmi minutách podařilo vsítit další 4 góly a soupeře víceméně zdecimovat. Hráči Těpeř se ovšem nevzdali, naopak snažili se stav 5:0 změnit a prvním krokem byla branka za záda Martina Frýby 3 sekundy před koncem druhé třetiny. Během třetí třetiny však Těpeře skórovaly už jen dvakrát a tak s výsledkem 5:3 tým HC Čeští Letci zakončil svou první sezonu vítězstvím v Lomnické hokejové lize.
Jelikož jeden z úkolů klubu mimo hokej je připomínat hrdinství a činy Novopackých pilotů RAF během 2.světové války, kde českoslovenští letci měli velmi dobré jméno, vznikla myšlenka srovnání těchto dvou zemí i na ledě. Přestože Velká Británie je země fotbalu, rugby a kriketu, najdou se i zde nadšenci pro brusle a hokejky. Pozvání na zápas přijali Hurrikání z Milton Keynes a zápas se plánuje na přelom září/říjen roku 2012.
19. září opravdu přistál na Ruzyńském letišti speciál s týmem MK Hurricanes. Během velmi náročného týmu, kde hráči navštívili extraligový tým HC Bílí Tygři, setkali se s idolem Petrem Nedvědem. Oba vzájemné zápasy vyzněli ve prospěch Letců z Lomnice, nicméně Angličani přijali obě prohry s pověstným humorem a brali to jako impuls pro jejich další práci na ostrovech.
Fanklub se začal formovat přibližně rok po založení klubu. Postupně byl vyroben transparent, někteří fanoušci již fandí v dresech Letců. Během zápasů jsou slyšet trumpety, klaksony, sirény a buben. Počátkem sezony nechyběl na zápasech dvoumetrový model letounu Spitfire až do jeho pádu na led. Fanoušci letců mají k dispozici svařák. Během přerušení hry se hraje rocková muzika. Cílem fanklubu je vytvoření atmosféry, která je běžná na extraligových zápasech, ale na zápasech typu LHL spíše ojedinělá. Posledním přírůstkem fanklubu jsou vlajky o rozměrech 40 x 60 cm k dispozici fanouškům na zápasech.










